My scrapženy se
dělíme na dvě skupiny – buď jsme papír a vše s ním spojené zbožňovaly vždycky,
anebo jsme si většinou našly cestu k papírovému tvoření po narození dětí, když
jsme jim chtěly vytvořit to nejkrásnější album na světě. Já jsem něco mezi tím.
S papírem jsem flirtovala odjakživa, ráda jsem kreslila a lepila. Ale
neodvažovala jsem se odemknout ty zapečetěné dveře se všemi udělátky a krásnými
designy. Tušila jsem, že existují, bála jsem se ale, že na to nebudu mít buňky.
A tak jsem sem tam
vytvořila nějaké to přání k narozeninám, které mělo do dokonalosti hodně
daleko. A moc mě to bavilo. Hlavně pro kolegy v práci. Pak jsem práci i kolegy
vyměnila za nové a najednou nebylo pro koho tvořit. A mně to strašně moc chybělo. A jak to tak bývá, když se zavřou
jedny dveře, otevřou se jiné.
Je září 2016, jsem těhotná, a jelikož už to mám
za pár, tak odpočívám a prohlížím si časopis Kreativ. A tam píšou o
štítkovačce, kterou mají v papírnictví Kaš-mi-daš. Hledám si ji na internetu a
najednou mám takový ten nutkavý pocit, že ji hrozně potřebuju. To asi známe
všechny. Ale zdá se mi drahá.
A tak hledám náhradu a hází mě to z jednoho
scrapbookového obchůdku do druhého. Ani nedýchám nad tou krásou, listuju všemi
těmi vymoženostmi, zkoumám nabídku a žasnu. A pak narazím na kity Paperoamo.
No, a je vymalováno.
 |
| Úplně první stránka versus jedna z posledních. |
Objednávám simple
kit, pro jistotu si koupím rovnou předplatné, protože materiál nemám žádný a
chci mít to album pro naši holčičku opravdu pěkný… Jsem rozhodnutá dělat jenom
scrapbookové stránky. Project life se mi vůbec nelíbí. V lednu 2017 už odebírám
i My life kit a Project life totálně propadám. Krásné stránky Jany Benett a
zdánlivě jednoduchý systém Becky Higgins mě přesvědčily.
A jelikož jsem
začínala u přáníček a Anička s Pavlínou od letošního února vydávají i Card kit,
tak hádejte co. Beru i ten. A jedu v papíru. První dva měsíce se v tom trochu
plácám, hledám koncept alba a učím se, jak s tím vším pracovat. A pak už to
začne jít samo.
První stránky vznikají na přelomu ledna a února 2017 na
konferenčním stolku a já je totálně vyčerpaná a nadšená zároveň ukazuju mému
muži. Obavy, že to nedám, jsou ty tam, touha tvořit je stokrát větší.
O půl roku později,
s o poznáním většími scrapbookovými zásobami a
výrazně chudším bankovním kontem tvořím už ve svém scrapovém koutku a
mám naplněné celé jedno album 45 stránkami. Je to má velká vášeň (nebo závislost?)
a snad první koníček, kterému jsem totálně propadla. I když to byly teda dlouhé
a tak trochu plíživé a nenápadné námluvy.
 |
| První PL stránka versus jedna už vyladěná. |
A jak to máte vy, byla to láska na první pohled? Nebo jste se nějakou dobu oťukávali, pak to najednou všechno do sebe zapadlo a už nebylo cesty zpět?