Z každé činnosti,
kterou děláme, z velké části profitujeme, ale zároveň si naše tvoření vybírá i
svou daň. Se scrapem mám spojené hlavně pozitivní emoce, jenže má i svou
odvrácenou tvář.
 |
| Minialbum našich kávových vzpomínek z materiálů od PA a Papergarden. |
Nevím jak vy, ale
jsou všemožné krásnosti, kterým neodolám. Tohle se mi hodí, tamto určitě
využiju později, tuhleto je zase strašně trendy a prostě must have, támhleto je
za neuvěřitelně suprovou cenu a toto je poslední kousek, přece ho tam nenechám…
A už to jede, už to lítá, koruna sem, koruna tam, navíc mají dopravu zdarma od
xxx set korun, tak tam ještě něco přihodím. A penízky se kutálí z peněženky
pryč.
 |
| Minikniha k výročí svatby pro mého muže z Page kitu PA. |
Nevyprané ponožky,
nevyžehlené košile, neumyté nádobí, nedovařená večeře, rozčilující se dítko,
dožadující se vaší pozornosti… a vy nevidíte, neslyšíte a prostě tvoříte. Jste
ve flow stavu, tak nějak mimo čas. A pak se rozhlédnete kolem sebe, proberete se
jako ze sna, nasadíte turbo tempo a makáte, abyste tu dvouhodinovou práci
zvládli za půl hodiny. Znáte to taky? U nás se nejčastěji opakuje tato scéna.
Manžel se mě v půl desáté ptá: "Za jak dlouho půjdeme spát?" "V
deset…" odpovím automaticky a snažím se přidat na tempu, to přece za půl
hoďky stihnu. "Tak už půjdem spát?" ptá se manžel o hodinu později. A
já se na něj obořím, co mě zase ruší, když se ptal před pěti minutami. Zkrátka
když tvořím, tak má moje hodina pět minut.
A ještě je tu taky
prostor. Někde se ty pěkné věcičky a naše skvělé výrobky z nich skladovat musí.
Některá má jen pár krabic, které vždy vytáhne, vše rozloží, zascrapuje si a
zase to uklidí. To je první fáze. Další fáze je, když už se vám to uklízet nechce
a prostě si sprostě na úkor ostatních zaberete nějaký stůl. Následuje fáze
"chci můj vlastní scrapkoutek," který vám manžel (ne)ochotně vyrobí.
A když vás to chytne a máte další velké plány, tak se z koutku nenápadně může
stát i scrapmístnost…
A to jsme ještě
nemluvili o hotových výrobcích! Velká alba na polici se pomalounku polehounku
rozlezou na další polici, přiberou k sobě do party minialba, krabičky a různé
jiné 3D pokusy, až je z toho plná skříň. A než se nadějete, přáníčka jsou
všude, kam se podíváte, vystavená, na okrasu. Uff.
 |
| Přáníčka z Card kitu PA. |
Když je to tak
drahé, návykové, prostorově a časově náročné, tak proč se tomu věnovat? Naše
skvělé zážitky si zaslouží vymazlený kabátek, aby vynikly ještě víc. Chceme to
mít estetičtější a pochlubit se. Chceme, aby nad našimi alby všichni příbuzní
vzdychali (myšleno nad tou krásou, ale najdou se i tací, kteří spíš nevěřícně
kroutí hlavou a nechápou, proč to tak prožíváme…). Chceme nadělovat stylové
dárky a dechberoucí přáníčka. A chceme to mít prostě hezký. Ale hlavně, když k
tomu tvoření člověk zasedne a začne tvořit, tak si to zkrátka užije, odpočine
si, pročistí si hlavu, uklidní si rozbouřenou mysl a připomene si krásné
vzpomínky. A je mu líp. A za to to přece stojí. Máte to taky tak?