Když
se o mém koníčku dozvěděla celá rodina, stala se zajímavá věc. Nikdo se mě už
neptá, co mi má zase dát k narozeninám nebo co bych chtěla, aby mi přinesl „Ježíšek.“ Nikdo už si s tím nemusí lámat hlavu a já najednou
nepotřebuji wish list, který jsem si pro tyto potřeby udělala v bullet journalu
(víc tady). Všichni to ví!
To je
ta, co nás zásobuje těma papírovýma
přáníčkama. To je ta, co mi dala hezkou
krabičku. To je
ta, co jí každý měsíc (někdy i víc jak jednou!) chodí nějaké tajné krabice o rozměru 30x30. To je ta, co má velikánská alba narvaná k prasknutí a na zdi má vystavené ozdobené
fotky. Tak jí nějaké ty serepetičky koupíme!
Ani letošní
narozeniny nebyly výjimkou a já se tetelím blahem. Těhle krásných věcí není
nikdy dost (ano, už je zde patrná „mírná“ závislost)! A rodina už v
tom má jasno. A u papíru to samozřejmě nekončí, nabalují se k tomu další
kreativní a DYI věci a já to pomalu nestačím zpracovávat.
Největší radost mi
ale udělal letos můj muž. Jeden by řekl, že mě snad už ani nemůže poslouchat,
když mu pořád dokola vyprávím o tom, jak v tomhle obchodě mají tolik krásných
věcí, a jak mi přišly tyhle krásné papíry, a jak jsem se zase neudržela a objednala
si něco navíc, a jak jsem si stanovila měsíční nákupní limit, který jsem zase
překročila a mám z toho výčitky svědomí…
Až vám domů přinese kytku a poukázku
na nákup ve vašem oblíbeném scrapobchodě. Ach! Co já si koupím? :-) :-) :-)
A tak tvořím, tvořím
ráda, tvořím téměř každý den. A dneska vyšel na blogu Váš kreativní svět další
můj článek, tentokrát je to "zlatem vyšívaná" journalingová stránka.
Přesvědčím vás, že do alba patří i stránka s minimem fotek a maximem textu? To
aby ty zásoby pěkně ubývaly. Tak šup sem!
